Liběna Rochová je přední česká módní návrhářka. Na scénu tuzemské módní tvorby přišla v 80. letech. Formou přehlídek a výstav se nesčetněkrát prezentovala také za hranicemi. V současné době je vedoucí Ateliéru oděvu a obuvi na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Je zřejmé, že kolem módy se točí velká část vašeho života, dokázala byste popsat, co pro vás móda znamená?

Móda, respektive oděv, neboli socha v pohybu pro mě znamená tvůrčí vyjádření…osciluji mezi nositelnou módou (limitované kolekce a unikátní tvorba zakázky) a oděvními objekty.

 

Kdy jste se rozhodla, že se budete věnovat právě módě? Co vás k tomuto rozhodnutí inspirovalo?

Původně jsem se klonila k divadelnímu kostýmu. V roce, kdy jsem se hlásila na školu, tento ateliér neotevřeli…zbývalo oděvní výtvarnictví, jak se tehdy ateliér jmenoval. Od začátku jsem ale věděla, že chci, aby se v mé tvorbě prolínalo umění, regulérní disciplína FASHION ART.

 

Proměnila se vaše představa o módní tvorbě poté, co jste se jí začala věnovat, nebo se práce splnila očekávání?

Moje představa se neproměnila, možná v době, když jsem se pohybovala více ve světě a prezentovala jsem kolekce na počátku 90. let na opravdu profesionální scéně.

 

Jaké byly začátky?

Asi jako u každého… začala jsem tvořit malé kolekce a startovat kariéru zde i v zahraničí.

 

V módním průmyslu jste se aktivně pohybovala již před rokem 89, zažila jste proměnu fashion designu takříkajíc v přímém přenosu. Jak byste popsala rozdíl v práci českého designéra před a po sametové revoluci?

Otázka je to složitá, nestačí na to krátká a jednoduchá odpověď. Za komunismu jsme nesměli tvořit jako freelanceři, prezentovali jsme tedy tvorbu tajně, nebylo povoleno být „živnostníkem“. Také existovala galerie Dílo, která občas vystavovala naši tvorbu, a pořádaly se proslulé „Bertramky“, kde jsme se mohli relativně volně prezentovat. Pracovala jsem jako designér pro Ústředí lidové umělecké tvorby, kde jsem měla volnost. Byly to světlé momenty v té nedobré době. Zlom nastal po roce 1989. Už od roku 1991 jsem mohla prezentovat kolekce na Světovém veletrhu módy CPD + IGEDO, opravdu profesionální platformě.

 

Co přinesla svoboda a otevření hranic oděvnímu designu u nás?

Přinesla věc zásadní, mohla jsem se svobodně prezentovat v ČR i v zahraničí.

 

V rámci své profese jste navštívila všechny významné světové módní události, vybudovala jste vlastní značku, oblékáte celebrity, vedete oceňovaný ateliér na vysoké škole… co považujete za svůj největší pracovní úspěch?

Všechny tyto události byly nebo jsou významné. Každá kolekce byla nominována na Czech Grand Design, v roce 2015 jsem získala cenu Oděvní designér roku i Grand designér, velmi si toho vážím.

 

Více než deset let působíte jako pedagožka na pražské UMPRUM, máte tak možnost sledovat mladé talenty a jejich další vývoj. Je dnešní doba nakloněna mladým českým designérům? Máte zkušenost, že se absolventi oboru i nadále věnují?

Ano, dnešní doba je mladým talentům velmi nakloněna. Věnovat se po studiu své profesi je náročné, ale to bylo vždy. Příležitost přeje připraveným….

 

Co byste doporučila mladým lidem, kteří se chtějí vydat na dráhu fashion designéra?

Napsala jsem pro studenty manuál, kde jsou uvedeny všechny vlastnosti, které by měl student vnímat. Mimo jiné je to pokora, sebevědomí, posedlost, respekt, drive a pracovitost.